Když si chronologicky procházím pestrou diskografii ACROSS TUNDRAS, tak jako bych měl před sebou celou historii Spojených států Amerických. Od divokých a nespoutaných začátků až k pevnému řádu. Od živelnosti a neuspořádanosti k jasně definovaným myšlenkám. Tanner Olson a jeho kumpáni nás již po šest let vytrvale každý rok zásobují novými nahrávkami a my jsme tak doslova za běhu svědky bouřlivého hudebního vývoje, kterým si tato skupina ještě stále prochází.

Těžko se bránit domněnce, že to vše měl Tanner ve své hlavě promyšlené dávno předtím, než se poprvé vybral do studia. Jak jinak si lze vysvětlit tu neutuchající kadenci kvalitních desek, navíc ruku v ruce s takovým stylovým vývojem. Loňský epos „Old World Wanderer“ byl jasným vykročením do stále ještě nepříliš probádaných končin, v nichž se už letošní novinka prohání s naprostou jistotou.

Onen stylový vývoj není v případě ACROSS TUNDRAS myšlen jako žánrové chameleónství a snaha vyzkoušet vše, co se dá. Naopak, Američané mají v tomto od začátku naprosto jasno, jen prostě s každou další deskou svůj rukopis zlepšují, vychytávají mouchy a dětské chyby. Jakoby se s každým dalším počinem postupně obrušovaly hrany původně neurvalého projevu. Jakoby se postupně zušlechťoval jak kytarový zvuk, vokální party a stejně tak i kompoziční stavba jednotlivých skladeb.

Nejlepší na to všem ale je, že ten divoký západ z toho stále cítit na sto honů. Ba co víc, ze „Sage“ se na vás valí prach prérie a zápach z rozjeté parní lokomotivy snad ještě více, než kdy předtím. Jistota, s jakou se přistupuje ke komponování a stavbě atmosféry, je právě výsledkem vysoké koncentrace studiového materiálu v průběhu několika málo roků. Skupina si zkrátka v tomto směru dovoluje stále více a více, a jestliže to na samotném začátku bylo hlavně hoblování až na krev, nyní se dá směle hovořit o vyšší škole westernového metalu.

Škatulka, kterou jsem si v souvislosti s ACROSS TUNDRAS vymyslel už před pár měsíci, kdy jsem měl možnost poprvé zaslechnout dupot jejich koní. Jestli vystihovala starší nahrávky, tak o té letošní to platí dvojnásob!

Zvukově se plynule navazuje na loňské album. Pevné pouto zůstává bez poskrvny. „In The Name Of River Grand“ by se bez problémů mohla ocitnout i na soupisce „Old World Wanderer“. Typické zvonivé kytary, jejichž riffy poletují jako zvířený prach uprostřed města, čekajícího na příjezd tajemného cizince a lehce prosebný Olsonův vokál vytvářejí dokonalé jeviště pro vzpomínky na dětství strávené u filmů z divokého západu. Když však ústřední melodie plynule přechází v pochodový rytmus za zvuků trumpety, je to i navzdory očekávaným novinkám šokem. K dokonalosti už chybí jen úvodní titulky k nějakému špektáklu od Sergia Leoneho.

Že skupina v současnosti pobývá ve městě Nashville, se nám snaží naznačit v další výtečné skladbě. No, naznačit je poměrně slabý výraz pro to, co „Buried Arrows“ přináší. Mohutné údery bicích, jejichž společnost vzápětí vyhledá typický kytarový riff, ještě nevěstí nic převratného, ale jakmile se tempo skladby přehoupne v taneční country rytmus a ozve se hlas doprovodné zpěvačky, je vše jasné. ACROSS TUNDRAS to prostě zkoušejí i s čistokrevným coutry a jestliže vám, stejně tak jako mně, představa podobné hudby a vůbec všeho co jí provází, přivádí alergickou reakci, tak tady je efekt přesně opačný. Funguje to náramně! Píseň si i přes kopulaci s tak odpudivým partnerem, navíc na náměstí uprostřed bílého dne, dokáže zachovat svoji rock’n’rollovou čest.

I když to pak v dalším průběhu je už o něco tradičnější stoner rocková jízda, dokázali tito Američané opět urazit ohromný kus cesty vpřed a vykolíkovat si tak další část západoamerické divočiny určené pro nové osídlence. Delší kompoziční celky, jako „Tchulu Junction“ anebo „Mean Season Movin‘ On“, nabídnou skvěle zvládnuté epické skladby, jaké jsme rovněž doposud od této originální kapely neměli možnost slyšet. Konečně si její strastiplné cesty napříč Novým světem všimlo i zavedené vydavatelství, takže v pořadí šesté album je albem prvním vydaným jiným způsobem, než vlastním nákladem.

Tvrdá práce se vyplatila. Bída a strádání se stávají minulostí. Pole začíná vracet dřinu do něj vloženou a možná, že nás v této zemi, jež je tak daleko od naší staré domoviny v Evropě, konečně potká vysněné štěstí. Tak lehké to však určitě nebude, ale o tom přátelé opět až za rok, kdy se tento dech beroucí příběh dočká dalšího pokračování. A pak že Spojené státy nemají žádné dějiny!